Aikido

Aikido velmi významně ovlivnil styl zvaný daitoryu aikijutsu, který vznikl v Japonsku už v 9. století. Původně se toto umění předávalo pouze mezi členy jednoho ze samurajských rodů. První, kdo daitoryu aikijutsu prezentoval veřejnosti byl samuraj Sokaku Taked, který ho V roce 1905 začal vyučovat na ostrově Hokkaido. Takeda byl skutečný válečník, který byl vždy ve střehu a nikdy nejedl jiná jídla, než ty, které mu připravil jeho žák. Připisuje se mu také založení skupiny Jakuza, což byli samurajové přeměněné na gangstery.
Jedním z Takedových žáků byl také pozdější zakladatel aikida - Morihei Ueshiba, který v té době působil na ostrově Hokkaido jako vůdce skupiny osadníků se zaměřením na těžbu dřeva. Ueshiba si aikijutsu osvojil a upravoval si ho ke svému osobnímu duchovnímu a tělesnému rozvoji. Další ovlivnění stylu nastalo v době, kdy Ueshiba ve svých 36 letech propadl náboženské sektě Omoto-kyo. Prvky bojového umění daitoryu aikijutsu a náboženství Omoto-kyo Ueshiba spojil a vytvořil vlastní systém aiki-džúdžucu, které později přetransformoval na aiki-budo (rozdíl mezi džucu a do je v tom, že styly džucu jsou zaměřeny na skutečný boj v protivníkem, kdežto styly do jsou zaměřeny na formování osobnosti). Během druhé světové války se Ueshiba zaměřil na hlubší studium náboženství Omoto-kyo a V roce 1942 přišel s definitivní podobou dnešního aikida jako duševní disciplínou.
Ve stylu aikido neexistují sportovní disciplíny, ve kterých by se cvičenci mohli poměřit. A tak cvičení v aikido se přenáší na řízené nácviky,ve kterých si cvičenci vylepšují pohybové a pádové prvky systému, nejrůznější pákové chvaty, které využívají minimální potřebné energie k maximálnímu účinku. Cvičenci aikida se však zaměřují na posilování vlastní vnitřní energie a využívají energie soupeře ke zmaření jeho útoku.
Vzhledem k tomu, že cvičení aikido se zakládá především na přesných a ladných obranných pohybech a vzhledem k nebezpečnosti některých obranných technik se prvky aikido dají velmi těžko nacvičovat proti maximálně rychlému a důraznému útoku. Proto v Japonsku vznikly další paralelní druhy k aikido a to především styl Jošin a styl Tomiky. Jošin má silně praktický aspekt reality boje, zatímco Tomiki se dělí na sebeobranu a sportovní aplikaci.
Do Evropy se aikido dostalo přes Francii před třiceti lety. U nás se s prvními kontakty s aikido setkáváme až v sedmdesátých letech. Teprve v roce 1980 byly prvky aikida oficiálně zařazeny do vysokoškolské výuky FTVS. První veřejná ukázka a trénink aikida proběhly v Praze v roce 1986 pod vedením Giorgio Veneriho z Itálie (5. DAN). Pokus založit první celostátní organizaci aikido v naší zemi byl učiněn v roce 1990 na základě aktivit oddílu TJ Spoje Praha, tehdy organizace sdružovala 9 oddílů. V současné době je nejvyšším orgánem Česká asociace aikido ČAA), která je členem mezinárodní organizace aikido (IAF)